Jak správně připravit DXF soubor pro laserové řezání

DXF (Drawing Exchange Format) je standardní formát pro výměnu CAD dat. Při laserovém řezání je kvalita tohoto souboru přímo úměrná kvalitě výsledného dílu — a jeho ceně.

Nastavení vrstev

Používejte samostatné vrstvy pro řezné kontury, gravírování a popisné čáry. Vrstva pro řezání by měla mít tloušťku čáry 0,00 mm (hairline) — jakákoli jiná hodnota může způsobit nesprávnou interpretaci dráhy laseru.

Uzavřené kontury a duplikáty

Každá kontura musí být uzavřená — otevřené konce způsobují, že laser neřeže tvar správně. Zkontrolujte také duplicitní čáry na stejném místě: dvojitý řez zbytečně zvyšuje cenu a může poškodit materiál.

Praktické kroky před odesláním

1. Zkontrolujte nastavení vrstev — řezání na samostatné vrstvě
2. Ujistěte se, že všechny čáry jsou uzavřené kontury
3. Exportujte v DXF verzi R12 nebo R14
4. Ověřte rozměr souboru oproti skutečným rozměrům dílu
5. Odstraňte pomocné čáry, kóty a popisné texty

Minimální rozměry

Nejmenší otvor by měl mít průměr alespoň stejný jako tloušťka materiálu. U plechu 3 mm tedy minimální otvor 3 mm. Menší otvory laser fyzicky neumí řezat čistě.

Kdy přiložit výkres k DXF

Samotný DXF nese pouze řeznou geometrii — neřekne nic o závitech, zápustkách, směru ohybu ani o tom, který rozměr je kritický. U jednoduchého plochého dílu stačí čistý DXF. Jakmile však díl obsahuje obráběné prvky, ohyby nebo přesné lícování, přiložte k němu i jednoduchý 2D výkres (PDF) nebo 3D model. Doplňková dokumentace odstraní dohady a urychlí kalkulaci.

• Díl se ohýbá — je třeba určit směr a úhel ohybu
• Otvory mají být se závitem nebo zápustkou
• Některé rozměry jsou kritické a vyžadují toleranci
• Vkládá se lisovací spojovací materiál (matice, sloupky)

Kóty a tolerance

Díl kreslete v měřítku 1:1 a kótujte jej v milimetrech. Neuvádějte každý rozměr s těsnou tolerancí — zbytečně to zvyšuje cenu. Označte jen ty rozměry, které jsou skutečně kritické pro montáž nebo lícování, a ke každému doplňte konkrétní toleranci. Kritická místa kótujte od jedné referenční hrany, ne řetězově, aby se tolerance nesčítaly. Běžně dosažitelná tolerance při laserovém řezu je přibližně ±0,1 mm u tenčích plechů.

Závity, zápustky a otvory

Holý otvor v DXF neřekne, zda má být průchozí, se závitem nebo se zápustkou. Tyto prvky proto popište v doprovodném výkrese: u závitu uveďte typ a velikost (např. M5), u zápustky úhel a velký průměr (např. 90° pro šroub se zápustnou hlavou). U lisovacího spojovacího materiálu uveďte přesný typ a stranu, ze které se vkládá.

• Nejmenší otvor držte alespoň na úrovni tloušťky materiálu
• U závitu uveďte rozměr a normu (např. M5, M6)
• U zápustky uveďte úhel a průměr hlavy šroubu
• Mezi otvory a od hran nechte odstup alespoň 2× tloušťka

Ohyby a tloušťka

Ohyb ve 2D souboru označte čarou ve středu ohybu na samostatné vrstvě (ideálně přerušovanou čarou). Uveďte směr ohybu (nahoru/dolů) a úhel. Vnitřní rádius bývá dán tloušťkou materiálu — nespecifikujte vlastní nereálné rádiusy. Otvory a výřezy držte v dostatečné vzdálenosti od ohybové linie, jinak se při ohýbání zdeformují. U složitějších ohýbaných dílů je nejjistější dodat přímo 3D model.

Jednotky, měřítko a formát

Soubor vždy exportujte v měřítku 1:1 a v milimetrech — žádné zmenšování ani přepočty. Pro 2D geometrii používejte vektorové formáty DXF (verze R12 nebo R14), případně DWG. U dílů s ohyby nebo obráběním je nejspolehlivější 3D model ve formátu STEP. Po exportu vždy ověřte celkový rozměr dílu oproti zamýšleným hodnotám — drobná chyba v jednotkách dokáže změnit stovky milimetrů na centimetry.

Závěr

Správně připravený DXF soubor šetří čas i peníze — snižuje riziko chyb, urychluje kalkulaci a zaručuje, že dostanete přesně to, co jste navrhli. Při jakýchkoli pochybnostech nás kontaktujte před odesláním objednávky.